Hledá se ztracený Oscar!
Oscar - výroční cena americké Akademie filmového umění a věd - je udílena již od roku 1929. Češi získali celkem sedm těchto sošek nahého rytíře s křižáckým mečem stojícím na filmovém kotouči, z toho pouze tři za nejlepší cizojazyčný film. Shodou okolností právě ten první, za film Obchod na korze, se ztratil.
Filmu ze slovenského maloměsta v období druhé světové války režisérského tandemu Ján Kadár a Elmar Klos bylo uděleno ocenění 18. dubna 1966 v Los Angeles. Za pouhé tři roky pak soška putovala spolu s režisérem Kadárem zpět do USA. Režisér se nejdříve usadil v New Yorku. Žil zde společně se svou ženou Juditou a její matkou Klárou Sacherovou a pracoval na svém nejúspěšnějším zahraničním filmu Lies My Father Told Me (1975), který následně obdržel Zlatý glóbus. Od počátku jim v USA pomáhala rodinná přítelkyně Valerie Breuer Schwartz, emigrantka původem z Nitry.
Kadár následně získává možnost přednášet na Americkém filmovém institutu v Los Angeles a celá rodina se tedy stěhuje. Nejdříve do městské části La Brea a posléze, začátkem roku 1978, do bytu v Santa Monice. Bohužel 1. června 1979 Ján Kadár umírá na rakovinu.
Právě z období těsně před Kadárovou smrtí pochází zřejmě poslední snímek sošky Oscara. Je zachycený právě v bytě v Santa Monice a na fotografii je vedle samotného režiséra Kadára ještě režisér Pavel Juráček, který byl v L.A. na krátké návštěvě.
Po smrti manžela se pak Judita Kadárová spolu s matkou opět stěhují do levnější čtvrti La Brea, 1980 Judita umírá a o rok později i její matka. Dědictví si rozdělují Gizela Mačugová, původem z Bratislavy, získává autorská práva na filmy a většinu hmotných věcí rodinná přítelkyně Valerie Schwartz. Po její smrti, na Floridě v roce 2008, by tedy zřejmě soška měla být u jejího syna Billa Schwartze. Ten spolupracoval s Jánem Kadárem jako asistent režie a patřil k jeho nejbližším přátelům. Ten však o sošce neví a předpokládá, že Judita věnovala sošku bratranci Kláry Sacherové, Johnu von Neumannovi.
Tento vzdálený Juditin příbuzný byl od šedesátých let významným importérem automobilů v Kalifornii. Jeho pozůstalost má nyní jeho manželka Monika von Neumann, žijící v L.A.. Ta dle dostupných zjištění o sošce neví. Další verzí je i možná krádež sošky ještě s Kadárova bytu v Santa Monice.
Každopádně československý film tak přišel o hmotný doklad úspěchu československé nové vlny šedesátých let. Děkujme osudu, že alespoň druhá soška potvrzující vyjímečnost tohoto období je zaslouženě v rukou režiséra Jiřího Menzela.
Pokud byste mohli jakkoli napomoci při hledání, prosíme, kontaktujte nás na info@bijaky.cz
Zdroj: Wikipedia
LUKEŠ, Jan - Černobílý snář Elmara Klose, Praha 2011
Oscar - the annual prize of the American Academy of Motion Picture Arts and Sciences - has been awarded since 1929. The Czechs have won a total of seven of these statuettes of the naked knight with a crusader sword standing on a film roll. From these seven only three were awarded with the title of the best foreign language film. Coincidentally, the very first one, for The Shop on Main Street, was lost.
The film from a Slovakian small town set during World War II, directed by the directors tandem consisting of Ján Kadár and Elmar Klos, was awarded on April 18, 1966, in Los Angeles. Three years later, the statue went along with director Kadár back to the USA. The director first settled in New York City. He lived there with his wife Judita and her mother Klara Sacherova and worked on his most successful foreign film, Lies My Father Told Me (1975), which subsequently received the Golden Globe. From the beginning, their family friend Valerie Breuer Schwartz, an emigrant from Nitra, helped them to settle in the foreign country.
Kadár then got the chance to lecture at the Los Angeles Film Institute and the whole family moved with him. They first settled in La Brea, and later, at the early stages of 1978, they moved to Santa Monica. Sadly, on June 1, 1979, Ján Kadár died of cancer. It is from the period just before Kadár's death that the final documented picture of the Oscar statuette appears to the public. It had been taken in the apartment in Santa Monica. The photo captures not only Kadár himself, however director Pavel Juráček is also present in the photography. It has been later revealed that Juráček was by coincidence at that time in Los Angeles on a short visit.
After the death of her husband, Judita Kadárova and her mother once again moved to the cheaper district of La Brea. In 1980, Judita died, and a year later, her mother died as well. The heritage was distributed between Gizela Mačugová, a native of Bratislava, who received the rights to Kadár’s films and Valerie Schwartz, a family friend, gained most of the family material belongings. After Valerie's death, in Florida in 2008, the statuette was expected to be with her son Bill Schwartz. He worked with Jan Kadár as an assistant director and was one of his closest friends. But reportedly he's not aware of where the statue is, however he assumes that Judita donated the statuettes to Klára Sacherova's cousin, John von Neumann.
This distant Judita's relative was a major car importer in California since the 1960s. His estate is now in the hands of his wife, Monika von Neumann, living in L.A.. According to the available findings on the statuettes he also does not know her current location and destiny. Thus another version is perhaps that the statuettes was stolen already from Kadár's flat back in Santa Monica.
In any case, the Czechoslovak cinematography lost an important material evidence of the success of the Czechoslovak new wave of the 1960s. We thank the destiny that at least the second statuettes confirming the extraordinariness of this period is deservedly in the hands of director Jiri Menzel.
If you could help us in any way with our search for the statue, please contact us at info@bijaky.cz
Sources: Wikipedia
LUKEŠ, Jan - Černobílý snář Elmara Klose, Praha 2011