LN: Až příliš Ostře sledované vlaky

Režisér Jiří Menzel a Nadace české bijáky se přou s Národním filmovým archivem o digitálním restaurování české klasiky.

PRAHA Diváci netušili, která bije. Ve středu večer se v pražském kině Evald promítala digitálně restaurovaná verze filmu Ostře sledované vlaky. Dorazili i dva jeho autoři: režisér Jiří Menzel a kameraman Jaromír Šofr. Jenže tam nebyli pozváni, vlastně „zváni“. 

„Bohužel kvůli nepořádku se nemůže pokračovat v digitalizaci; už dávno mělo být hotovo dvanáct filmů. Nerad bych, abyste si mysleli, že má na digitalizaci tohoto filmu zásluhu Národní filmový archiv (NFA). To byla aktivita soukromých lidí, nikoliv archivu, který to teď vydává za své,“ řekl režisér Menzel pár desítkám – převážně zahraničních – diváků.
Dodal, že NFA o kultovním filmu, jenž získal Oscara, pouze vydal knihu, jež je „plná nepravd“. Zmateným divákům pak popřál pěkný večer a opustil sál.

Spor o výmaz chlupu z plátna
Slavný režisér tím připomněl napětí, které se vznáší kolem rekonstrukce vybraných klenotů stříbrného plátna. První byla Marketa Lazarová (2011), po ní následovaly Hoří má panenko, Všichni dobří rodáci a Menzelovy „Vlaky“. Finance a digitalizaci má zajišťovat Nadace české bijáky, národní archiv poskytuje původní filmy. 
A mezi oběma subjekty to skřípe. Vedou spor o metodiku, kterou prý archiv změnil během zpracování „Vlaků“ – týká se i odstranění chlupu z okeničky kamery. Už loni v červenci zaslal Petr Šikoš, předseda správní rady nadace, řediteli NFA Michalu Bregantovi otevřený dopis, v němž bilancuje chřadnoucí spolupráci.
„Je pro nás nepochopitelný přístup NFA, který ačkoliv získá od nadace zrestaurovaný film v nejvyšší kvalitě 4K a aniž by zatížil daňové poplatníky, činnost nadace v lepším případě ignoruje, častěji však poškozuje,“ uvedl Šikoš.
Jako důkaz zmínil pozdní předání tří snímků ke zpracování, z toho plynoucí vícenáklady u studia UPP a údajné ignorování zásluh nadace. Ta podle dopisu již „vystřízlivěla“ a ředitele Breganta vyzvala k dodržování smluv. 
V jedné z nich, z 19. března 2013, je určen tucet filmů, jež by měly ze spolupráce vzniknout.
Jde o již hotové „Vlaky“ a „Rodáky“, dále pak filmy Spalovač mrtvol, Démanty noci, Limonádový Joe, Intimní osvětlení, Obchod na korze, Kočár do Vídně, Sedmikrásky, Ucho, Daleká cesta a Kristián. Smlouvy tehdy podepsal šéf karlovarského festivalu Jiří Bartoška, Šikoš za nadaci a generální ředitel NFA Bregant. 
Podle Breganta jde o zbytečný spor, incident jej mrzí. Nyní je na služební cestě, jinak by se promítání zúčastnil. „Připomínám, že bez NFA by nic digitalizováno nebylo, protože by filmy nebyly k dispozici. Ale o zásluhy bych se nerad přel... Nemluvě o tom, že digitalizace není úkon jen technický, je zapotřebí učinit i historický průzkum,“ řekl LN Bregant. 
Na otevřený dopis reagovat nechtěl, společné stanovisko se nepodařilo najít, neboť prý nadace „kladla nesplnitelná ultimáta“.

Vytipovaných 200 filmů
Digitalizace českých filmů probíhá na různých úrovních. Ta, již platí nadace, je úprava ve vysokém rozlišení 4K a s množstvím ruční práce při postprodukci. Proto je drahá. Jeden film ve 4K stál nadaci kolem milionu korun.
Běžnější je tudíž zpracování v high definition (HD). „Díky této finančně únosné digitalizaci máme již přes osmdesát klasických českých filmů v digitálním formátu,“ dodává Bregant.
Podle koncepce ministerstva kultury z roku 2010 má být restaurováno a zpřístupněno 200 filmů, původně se na ně počítalo s částkou 2,5 milionu na dílo. „Důvodem, proč byly zatím digitálně restaurovány pouze čtyři, jsou velké náklady. Ministerstvo kultury bohužel nemá dost financí, finančně se podílelo pouze na první Marketě Lazarové,“ říká mluvčí Simona Cigánková. Resort se nyní podílí na obnově Starých pověstí českých a filmů Karla Zemana Vynález zkázy, Cesta do pravěku a Baron Prášil. V plánu je projekt dalších deseti filmů, na něž by šly peníze z norských fondů.
Kritici tvrdí, že levnější varianta v HD je už zastaralá a že se právě zmíněné nadaci podařilo stlačit cenu za kvalitnější 4K úpravu, která měla být asi dvojnásobná.
Další film v této top kvalitě by chtěl zrestaurovat i sám Menzel. „Slíbil jsem panu Šikošovi, že se na tom budu i osobně finančně podílet, aby mimo oněch dvanácti filmů byly ještě restaurovány Postřižiny. Částku vám neřeknu, ale je to dost,“ řekl LN Menzel.

Trápí ho jednak přístup, který už půl roku brání vydání díla k obnově, ale i ignorování ještě žijících autorů. „V knize vydané bez mého vědomí jsou chyby. Kromě digitalizace Markety Lazarové nevyvinul NFA žádné aktivity. Pan Bregant si nepřeje, aby mu do toho někdo strkal nos... Všude jsou s digitalizací daleko dál. Jsem hluboce zklamán,“ dodal.
Spolu s kameramanem Šofrem mu vadí, že NFA „pohřbívá autorizované restaurování“ a mění prý metodiku za pochodu – třeba když ignoruje interní směrnici o odstraňování pomocných a prolínacích značek nebo „chlupů“. 
Podle Breganta digitalizaci takto financovaných Postřižin nikdo nebrání. Práva k filmu však vykonává Státní fond kinematografie, materiály má NFA. „O záměru víme. Zatím však chybí jakýkoli právní akt, který by to umožňoval. Očekáváme, že nadace osloví fond a nás s návrhem smlouvy, abychom mohli v této práci pokročit,“ říká Bregant.

Údajně poškozené jméno
Otázkou je, zda lze ještě pokračovat. Lidé z nadace jsou otrávení, cítí se poškozeni. „NFA nám opakovaně dodává zdrojové materiály s prodlením, čímž zapříčiňuje navýšení nákladů. Co je však možná podstatnější, jsou časté změny a nekonzistentnost v metodice a opakované zamlčování spolupráce s nadací na digitálním restaurování,“ řekl LN Šikoš, jenž dodává, že už pro digitalizaci filmů obstarali přes 4,5 milionu.
„Nedočkali jsme se ani poděkování... Přesto se zástupci NFA při prezentaci námi zrestaurovaných filmů v zahraničí pyšní tím, jak se jim daří zapojovat soukromé subjekty do placení digitalizace,“ tvrdí Šikoš. Domácí vyjádření NFA podle něj poškozují jméno nadace a hatí její fundraisingové aktivity.
Předseda uzavírá: „Vžijte se pak do role našeho přispěvatele, který přispěl například na Ostře sledované vlaky – na transparentní účet – částkou třeba tisíc korun. Poté si přečte nebo poslechne v rádiu rozhovor se zástupci Národního filmového archivu. Necítil byste se ošizen či podveden?“

Článek v originále si můžete přečíst ZDE