Hoří, má panenko

1967 / Československo, Italie / Komedie

Prvním titulem, jehož digitální obnovu zaplatila Nadace české bijáky, byla komedie Hoří, má panenko od Miloše Formana. Snímek patří mezi to nejlepší z československé nové vlny – je Formanovým třetím celovečerním filmem a současně jeho posledním počinem před emigrací z Československa. Na přípravě námětu a literárního scénáře Miloš Forman spolupracoval s Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem, za kameru se postavil Miroslav Ondříček, střihačem byl další Fromanův tradiční spolupracovník, Miroslav Hájek.

Hoří, má panenko je jakýmsi průzkumem českého maloměšťáctví. Tvůrci se v něm prostřednictvím černého humoru zaměřili na odhalování negativních stránek lidské povahy. Příběh zasadili do Vrchlabí na pozadí hasičského bálu, který je plný groteskních gagů, ukázkou lidské přízemnosti až tuposti. Komedie se tak postupně mění v tragickou frašku, kde ústřední roli hrají detail, gesto a dialog.

Snímek vyvolal řadu rozporuplných reakcí doma i v zahraničí. Když v roce 1969 získal nominaci na Oskara za nejlepší zahraniční film, u nás už patřil na seznam zakázaných titulů.

Zajímavosti z natáčení

Film vznikal v koprodukci barrandovského studia s italskou společností Sostar Film slavného producenta Carla Pontiho. Rozpočet ve výši 80 tisíc amerických dolarů byl na české poměry velmi vysoký a mimo jiné umožnil natáčení v barvě, což byla pro Formana naprosto nová zkušenost. Ponti však nakonec odmítl hotový film převzít s argumentem, že je kratší, než bylo dohodnuto. Když tedy Sostar Film odstoupil od původní smlouvy, snímek koncem roku 1967 převzala pro zahraniční distribuci společnost Renn Productions francouzského producenta Clauda Berriho.Díky ní se snímek s velkým úspěchem promítal po celém světě.

Jako premiérový den Hoří, má panenko bývá uváděn 15. prosinec 1967, v široké distribuci se ale zřejmě objevil až o týden později. Promítal se společně s krátkým československým dokumentem Drahoslava Holuba Cirkus Kludský. Pražská premiéra proběhla v pátek 22. prosince, a v kinech Jalta a Metro se film udržel až do 18. ledna 1968. V březnu 1968 byl snímek na krátkou dobu stažen poté, co proti němu protestoval Československý svaz požární ochrany. Kopie filmu byly doplněny o vysvětlující titulek, že snímek nebyl namířen proti hasičům, a film se dále promítal zřejmě až do začátku 70. let.

Jak se film restauroval

Digitálně restaurovaná verze Hoří, má panenko, byla slavnostně uvedena 30. června 2012 v rámci MFF Karlovy Vary. Premiéře předcházel krátký snímek týmu režiséra Vojtěcha Moravce „Hořelo, má panenko“, který dokumentuje průběh natáčení před 45 lety. Štáb se za tímto účelem vypravil do Vrchlabí i do Spojených států, a tvůrcům dokumentu se podařilo získat svědectví od režiséra Miloše Formana, kameramana Miroslava Ondříčka, vedoucího výroby Jaroslava Solnička a mnoha dalších.

Restaurátorský zásah, zhruba ve výši 1 milionu korun, se uskutečnil díky Nadaci české bijáky ve spolupráci s Národním filmovým archívem, postprodukčním studiem UPP a Soundsquare. Nad projektem dohlížela skupina odborníků, kteří výsledky průběžně konzultovali s kameramanem filmu Miroslavem Ondříčkem.

Paralelně s restaurováním probíhal rozsáhlý historický výzkum výroby a uvádění snímku, který se týkal podoby filmu v době jeho prvního distribučního uvedení v Československu. Tedy podoby, ke které digitální restaurování směřovalo.

Režie

Miloš Forman

Scénář

Miloš Forman, Jaroslav Papoušek, Ivan Passer

Herci

Jan Vostrčil (předseda plesového výboru), Josef Šebánek, Ladislav Adam, Vratislav,Čermák, František Debelka, Václav Novotný, František Paska, František Reinstein, Josef Řehořek, Josef Valnoha, J. Řeháček (členové plesového výboru), Josef Kolb (Josef, hlídač tomboly), Milada Ježková (Josefova žena), František Svět (děda Havelka), Jan Stöckl (zasloužilý požárník), Antonín Blažejovský (Standa), Josef Kutálek (Ludva Metelka), Stanislav Holubec (Karel), Alena Květová (Růženka, Metelkova dcera), Olga Blechová, Ivana Freiburgová, Marie Slívová, V. Bartošová, V. Janusová, E. Šnajdrová (kandidátky na titul královny krásy), Hana Kuberová (opilá kráska), Miluše Zelená (kráska), Jiří Líbal (zachránce), Anna Liepoldová (Marie), Miloslav Balcar (muž věšící plakát), Marie Kovářová, Jarmila Kuchařová (manželky), Vlastimila Vlková (žena se židlí), Hana Hanusová (Jarka), Stanislav Ditrich (číšník), F. Řehořková (matka), M. Mejsnarová (servírka)

Kamera

Miroslav Ondříček

Hudba

Karel Mareš